rajce.net - místo pro vaše fotografie

Polovina ledna 2012, suchá, bezsněžná brněnská zima. Po novoročním výstupu na Babí lom, jsme se s Evou a Waiki šly podívat na Babí lom, na západní stranu hřebene a koukly jsme se na skály odspodu. Protože bylo dopoledne, svítilo slunce spíše do očí, z východu, ale pár fotek se vybrat dalo. V tuto roční dobu nahrává bezlistý porost, takže skaliska jsou dobře patrná.

Konečně slunečné dny!!! U Brna už druhou zimu bezsněžno, sucho a mráz, tak jsme se vypravily s Evou za Lomnici u Tišnova, do Svratecké hornatiny, do vísky Synalov, která leží na východním úpatí kopce Sýkoř. A ejhle v Synalově už byl sníh! Kopírovala jsem cestu jako více než před rokem, po Stezce Járy Cimermana, až jsme došly k Sýkořské hájence. Pokračovaly jsem dál bukovým lesem mimo značky a došly jsme k velkému vysílači a za ním jsme se podívaly na Sýkořské skály. Cesta hlubokým sněhem v lese se nejvíc líbila Waiki a po zasněžených balvanech poskakovala jako kamzík. Tak jsme si užily alespoň jedno odpoledne, v letošní zimu, SNÍH!!!

3.ledna 2012 se náhle vyčasilo, obloha azúro, teplo skoro 10°C, nádherná dohlednost. Jela jsem s maminkou a Klérkou na malý auto-výlet. Foťáky zůstaly doma, tak jsem použila alespoň mobil. Na Žuráni nikde nikdo, žádné autobusy, žádná auta na parkovišti.

Každý Novoroční den je ve znamení výstupu na Babí lom. Tisíce lidí z různých světových stran a po různých přístupových cestách směřují k hlavnímu vrcholu, za jakéhokoliv počasí. Na Nový rok 2012 jsme se přidaly s Evou a Waiki k turistům a vyšláply si na skály. Počasí nepřálo, byla mlha, mrholilo a byla dost zima. Jenomže Waiky má právě rok a něco a je potřeba ji vodit do skrumáží lidí, psů a pod., aby si zvykala na nezvyklé , vzrušující situace. Obstála na jedničku.

V polovině adventu se zdvihla nízká i vysoká oblačnost a konečně vykouklo sluníčko. Vypravily jsme se knírajdama kousek za Vranov, do přírodní rezervace Jelení skok. Ta je tvořena přirozenými bukovými a dubobukovými porosty, starými až 130 let. Rozkládá se na pravém břehu řeky Svitavy, na strmém svahu ostře zaříznutého říčního údolí mezi Adamovem a zříceninou Nového hradu. Protože jsme měly i naše dvě staré čtrnáctileté fenečky, spokojily jsme se pouze lehce přístupným vrcholem. Sejít v terénu, mimo značky, po strmých svazích k řece a zase zpět, už by ty naše dvě babče nezvládly.

25. listopadu, v 17 hodin byl v Brně na nám.Svobody zahájen Adventní čas, rozsvícením Vánočního stromu R.Těsnohlídka. Velmi stará tradice. Vypravili jsme se s pánečkem, fotili jsem oba, ale všechny fotky v tomhle albu jsou od něj, neboť můj dnes již zastaralý Koďáček nezvládl minimální světlo, a šířku obrázků. Navíc páník má možnost fotit v davu nad hlavou, což já nee. A dav lidu tam byl pořádný. Chvílemi se mi až dělalo u duše ouzko, měla jsem z něj i strach. Já přestárlé dítě mlžných lesů. Ale podívaná to byla. Tak jsme trošku Brno prošli, a protože vše namrzalo a byla ledovka byla jsem ráda, že jsme se ve zdraví dostali zpět do šaliny.

V poslední dekádě listopadu 2011 do stále zamlženého počasí začalo mrznout a příroda kouzlila z krajek. Jinovatka posléze tak narůstala, že se po pár dnech začala ze stromů sypat jako sníh. Dostávala jsem na hlavu husté spršky "sněhu", ale bylo to příjemné a vůbec fajn, kapuce to jistila :-).

Skalnatý hřeben, vrchol 562 m n.m. na sever od Brna.

Dnes, 14.listopadu byl den jako vymalovaný. V dálce mírný opar, dohlednost nic moc, už asi tři noci mrzlo, takže listí se z mnoha druhů stromů sesypalo na zem. Ale některé zlaté barvičky ještě zůstaly. V Ořešíně na Ranči CH se v posledních podzimních barvách pásli koně a hřáli se v šikmých paprscích slunce

Po pár dnech temna nízké oblačnosti, se opět trochu vyjasnilo. Ale něco za něco, v noci se přihnala vichřice a ta trvala i další den. Za fučení větru jsme se vypravily s Eviko a s holkama-knírajdama, na kopec Zlobice nad Kuřimí. Tam v lesním zákoutí se skrývá pahorek s troskami základů románského kostelíka sv.Klimenta. Dnes kromě zbytků základů toto místo připomínají Boží muka a dřevěný staroslovanský kříž. To vše hlídá vzrostlá a zachovalá stará třešeň ptáčnice a javor klen, v pozadí smíšené lesy. Kostel a okolí pahorku bylo osídleno vesnicí už v 10. století, ale koncem 18. století byl kostelík na příkaz císaře Josefa II. stržen a s ním zanikl i přilehlý hřbitov. Dnes tohle místo působí zvláštním klidem, pohodou a i když přímo na pahorek nevede turistická značka, přesto je navštěvován turisty.

Po několika dnech nízké oblačnosti a tmě, konečně vysvitlo slunce. No vysvitlo, první ráno se snažio probojovat hustými nízkými mraky, až se mu to podařilo! Druhý den bojovalo s ranní mlhou, opět úspěšně! Daleké obzory sice na focení zamlžené, ale sluncem osvětlené. V posledních dvou dnech je v přírodě pastva pro oči. A to je dobře, než začnou šedohnědé dny.

Konec října letošního roku 2011 se na brněnsku projevil náhlým zbarvením listů na stromech (po vichřicích a dešti) a okamžitou inverzí. Obloha visela nízko nad hlavami několik dní, barvy na stromech se probarvovaly a jednomu bylo jasné, že pokud trochu foukne větřík,celá ta barevná nádhera bude fuč. Tak jsem brala foťák a zkoušela štěstí, zda v té tmě něco na fotkách bude. Procházela jsem okolí Babího lomu a snažila se zachytit prchavou barevnou krásu, letos bez slunečních paprsků.

Každoročně se v naší obci na sever od Brna konají Svatováclavské hody. Až na pár vyjímek je vždy krásné teplé letní počasí. Hody začínají v sobotu dopoledne, kdy stárci chodí zvát občany na odpolední průvod, taneční předvedení Moravské a České besedy a večerní zábavu. Letos se přidal i taneční kroužek ze základní školy a dívky předvedly na reprodukovanou hudbu dětský hodový taneček. Kroje jsou většinou kyjovské nebo strážnické, etnograficky nejsou pro náš kraj specifické. Původní místní kroje byly jenom dva, ale i když tradice v krojích pokulhává, stejně je vše pastva pro oči i pro duši. Barvy, pohyb, mládí a veselí. To jsou hody! Čí? No přece naše!

V malebné, lesnaté krajině jihozápadního brněnska, ve Zbraslavi, se konala 20.8.2011 Klubová výstava německých dog. Byla to výstava vskutku velkolepá, 165 krásných představitelů plemene, mezinárodní, jen co jsem si v rychlosti všimla na plakátu vedle vystavených cen, přijeli vystavovatelé z Maďarska, Německa, Španělska, Francie, Rakouska, Slovinska, Švýcarska, Slovenska, Polska, Česka a možná jsem ještě na některou národnost zapoměla. I rozhodčí se sešli z daleka. Z Luxenburku, Švýcarska, Německa, Itálie, hlavní rozhodčí byl Čech. Na výstavní louce vládla změť jazyků, ale pejskům to bylo jedno, všichni byli milí, pozorní, bdělí, ostražití, přátelští a … užgryndaní . Ve výstavních kruzích se urputně bojovalo, ale nás s pánečkem víc zajímalo okolí. Klérka si také přišla na své, spousta obrovských kamarádů měla zájem se s ní kamarádit. Den vyšel nádherný, bylo krásně, slunce sice pálilo, ale nebylo vedro. Vše tak, jak má být.

V polovině června, jsme se zastavili na dva dny na milované Vysočině. Jako vždy, nezklamala svou nádherou. Přijeli jsme za krásného horkého počasí, do večera se přehnaly dvě typické letní bouřky, jak mají být. S deštěm, hromy, blesky, po nich modrá obloha s ozónerm, ve vzduchu tolik opojných vůní. Fotili jsme oba s pánečkem. Ten vyfotil večer parádní vycházející měsíc. No má halt lepší foťák ;).

7. KVĚTNA 2011 JSME NAVŠTÍVILI SE ZVÍŘETNÍKY KRÁSNÝ ŽÍRNÝ KRAJ POD PÁLAVOU NA JIHU JIŽNÍ MORAVY (JJM). AKCI ORGANIZOVALI EMTESKOVIC (MOC VELKÝ DÍK) ! PO MRAZIVÝCH RÁNECH BYL PRVNÍ TEPLÝ DEN, SICE OPAR, ALE KRÁSNÉ POČASÍ. ŠKODA, ŽE Z FOTEK NENÍ CÍTIT VŮNĚ VŠECH TĚCH ROZKVETLÝCH KYTEK A ČERSTVÝCH LÍSTEČKŮ STROMŮ.