Název

Stezka podél Ponávky.

Popis

Druhý den po Valentýnovi jsme šly jenom krátkou procházku. Po rovince, tak ze dva kilásky. Z předešlého dne jsme měly bláta a kilometrů dost. Za naší vískou se začala budovat stezka podél Ponávky v krásném prostředí nivních luk, potoka a zalesněného kopce. Aby poutníci a cyklisté nemuseli jezdit po dost frekventované silnici. Dokonce jsou už zabudované tabule na povídání o živočišstvu a rostlinstvu a malé kryté posezení. Je to budované z peněz Česko-Švýcarské spolupráce. JENOMŽE!!! K našemu nepříjemnému překvapení se začal les na prudkém, skalnatém kopci nad říčkou těžit. Prý nějaký soukromý vlastník lesa. Pěkně vymýcené „naholo“. Vím, že les se musí těžit, ale proč takovým způsobem? Jsem přesvědčená, že v takovém prudkém, kamenitém kopci by se měly stromy těžit jednotlivě. Ty velké skácet a vytahat koňmi a ostatní nechat dál růst. Ty podrží prudký svah. Navíc po druhé holoseči z podzimu loňského roku zůstal v korytě potoka pěkný binec. Pokud by byl sníh a klasické jarní tání, tak okolní louky i s vozovkou by už byly dávno pod vodou. Panečku, to je hospodaření. Jsem zvědavá, zda pan majitel prudké kamenité, žlebovité svahy včas osází (podle zákona do jednoho roku musí být osázené). Ta první holoseč už bude rok stará a zatím se nic neděje. Je štěstí, že jsou poměrně suchá období. Pokud by byly v létě normální splachovací bouřky, tak by to mohlo být i zajímavé. Třeba bude naše víska v TV Nova, že je vyplavená bahnem.
Závěrem se dá říct - na jedné straně je skupina lidí, která se snaží o vytvoření harmonického přírodního prostředí, na straně druhé bezohlední lidé, kterým je všechno fuk. V čele s těmi na úřadech, co takový způsob těžby povolili.

Nastavení